Comic Sans

"Taková normální balkánská komedie o lásce."

Cestou na odlehlý ostrov Vis má Alan dost času na to, aby se sblížil se svým bohémským otcem a přehodnotil své životní priority.

Záhřeban Alan se může pochlubit dobře nastartovanou kariérou grafického designéra v bohaté slovinské reklamní agentuře. V osobním životě ale tak úspěšný není. Přestože působí na první pohled jako sympaťák a s dívkami navazuje známosti velmi snadno, nedokáže udržet dlouhodobější vztah. To, co bral dříve na lehkou váhu, jej začíná s přibývajícím věkem trápit stále víc. Když se s ním rozejde jeho poslední dívka Marina, dostává se do hluboké krize, která končí totálním zkratem při firemní oslavě za účasti firemní generality a rvačkou s kolegy.

Tato událost se stává impulsem pro zásadní změny v Alanově životě. Konec ve firmě zapříčiní, že nečekaně vyrazí se svým otcem, bohémským malířem Brunem, na ostrov Vis na pohřeb tety. Dlouhá cesta a následný pobyt v ospalé rybářské vesnici mu dává příležitost k obnovení vztahu s otcem a k přehodnocení životních postojů a priorit. 

Nevio Marasović (*1983, Záhřeb, Jugoslávie - Chorvatsko)

Vystudoval televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jeho absolventský film a zároveň celovečerní debut z roku 2010 The Show Must Go On získal cenu za nejlepší filmový debut a cenu kritiky za nejlepší film na festivalu v Pule. Také jeho druhý film Vis-a-vis zaznamenal ohlas na festivalech, tentokrát i za hranicemi Chorvatska. Portál Cineuropa jej zařadil mezi pět nejlepších evropských filmů roku 2013.

V roce 2016 měl premiéru jeho třetí celovečerní film Goran, který zabodoval na všech významných festivalech na Balkáně (v Chorvatsku, Srbsku, v Černé Hoře i v Rumunsku). Podobně si vede i Marasovićův poslední snímek Comic sans z roku 2018, kterým potvrdil, že dokonale rozumí duši balkánského člověka (nebo minimálně duši balkánského filmového kritika).

Kromě celovečerních filmů natočil s hercem Stjepanem Perićem humoristický seriál Instruktor a vydělává natáčením reklam. Snímek Comic Sans,  je tak do určité míry autobiografický.